Historické parníky

Kolesové parníky Vltava a Vyšehrad 

Historické parníky patří k pražskému koloritu již tři století. Tato plavidla byla nasazována na pravidelné linky, ale sloužila také ke společenským událostem a setkáním. Pražská paroplavební společnost jako jediná dnes provozuje historické parníky, Vltavu a Vyšehrad, které byly prohlášeny v roce 2013 kulturními památkami.

Zkušenosti z evropských měst s provozem historických parníků spočívají v tom, že pokud plavební společnost provozuje historická plavidla, mívá výhodu monopolu nebo značné zvýhodnění ve smyslu lukrativních přístavních lokalit. Dobrým příkladem mohou být Drážďany, kde plavební podnik "Saská paroplavební společnost s.r.o." (Sächsische Dampfschiffahrts GmbH - SD), provozuje 9 historických parníků. Město resp. městská rada, převedlo do správy této společnosti nábřežní hranu, tak aby plavební podnik samostatně kontroloval toto území z pohledu zajištění konkurenceschopnosti. Díky tomuto kroku je SD schopná fungovat i přes nákladný provoz parníků, neboť tyto lodě nejsou ekonomicky schopné konkurovat moderním motorovým lodím. Podobnou analogii, je možné vidět například i v Postupimi, nebo na švýcarských, případně rakouských jezerech.

Výše uvedený model v Praze nefunguje a tak Pražská paroplavební společnost a.s. nemá oproti ostatním plavebním podnikům žádné podobné zvýhodnění.

Ve smyslu §3 zákona č.20/1987 Sb. o státní památkové péči, byl podán Pražskou paroplavební společností návrh na Ministerstvo kultury České republiky o prohlášení kolesových parníků Vyšehrad a Vltava za kulturní památky. Součástí tohoto návrhu, bylo mimo označení obou parníků uvedena i lokalizace a popis jejich stávajícího využití.

Oba parníky byly postaveny v Čechách, přičemž parník Vyšehrad, původním jménem Antonín Švehla, byl postaven na objednávku Pražské paroplavební společnosti v Ústecké loděnici podle návrhu Ing. Hussa. Tento salonní parník byl společně s jeho sesterským parníkem Edvard Beneš spuštěn na vodu 1. 5. 1938. Parníky byly koncipovány pro delší plavby s maximálním komfortem pro cestující. Trup druhého parníku Edvard Beneš, se dochoval rovněž, nicméně z důvodu velké finanční náročnosti na uvedení do provozu, slouží v současné době v Praze na Rašínově nábřeží jako galerijní loď (Avoid Gallery) s četnými kulturními programy. Z této lodi se zachoval i původní parní stroj, který se podařilo náročně rekonstruovat a dnes je umístěn ve skladovacích prostorech PPS v podbabském přístavišti.

V roce 1940 byl v Praze, spuštěn na vodu druhý dochovaný parník Vltava. Tento menší parník byl postaven v pražské loděnici Ruston a stejně jako u parníků Antonín Švehla a Edvard Beneš, se na dodání parního stroje, podílela strojírna Kolben-Daněk

Parametry českých kolesových parníků

ParametryVYŠEHRADVLTAVA
Max. obsaditelnost400 osob400 osob
Délka lodi6253,46
Šířka lodi6,15,1
Šířka přes kolesnice10,49,1
Prázdný ponor0,720,63
Maximální ponor0,860,72
Výkon parního stroje (HP)220150
Výrobce parního strojeČKD Praha 1938ČKD Praha 1940

 

Projektovaná obsaditelnost je vskutku fascinující, neboť nepochybně dokládá technickou erudici českých lodních konstruktérů, ale především to, jak byla paroplavba oblíbená a bylo třeba zajistit lodě s velkou kapacitou. Původní obsaditelnost parníků byla však více než dvojnásobná, což se mnohdy zejména při linkových plavbách podařilo využít.

Provoz obou těchto historických parníků je velmi náročný a vzhledem k velké konkurenci ostatních plavidel, která v Praze zajišťují shodné služby, je velmi obtížně udržitelný.  V tomto případě je velmi problematické srovnávat provoz osobních motorových lodí s provozem parníků a to v několika ohledech. Primárně jde o to, že parníky prošly masivní rekonstrukcí, pro jejich budoucí nasazení s ohledem na evropské technické předpisy a normy, kterým podléhají. 

Saská paroplavební společnost

Na několika příkladech ze zahraničí je možné uvést srovnání v přístupu k provozu podobných plavidel. Největší parníkovou flotilou disponuje Saská paroplavební společnost – Sächsische Dampfschiffahrts GmbH, provozující svá plavidla v Drážďanech. Tato významná společnost má v současnosti lodní park, skládající se devíti kolesových parníků a čtyř osobních motorových plavidel. Inspirující je především ta skutečnost s jakou pietou a zároveň podporou udržují Němci v provozu skutečné plavební unikáty. V následující tabulce je uveden přehled kolesových plavidel SD s daty jejich uvedení do provozu.

Parníky Saské paroplavební společnosti

NÁZEVROK
STADT WEHLEN1879
DIESBAR1884
MEISSEN1885
PILLNITZ1886
KRIPPEN1892
KURORT RATHEN1896
PIRNA1898
DRESDEN1926
LEIPZIG1929